Andělské kreslení...

10. září 2018 v 16:47 | Jana
Pokud hraješ hry, masku nasazenou máš,
nejsi to Ty, jen představa druhých, kterou jim předstíráš.

Svazuješ sebe a nemůžeš pak dýchat,
nohy jsou dřevěné a nelze se z místa hýbat.

Někdy Tě okolnosti či druhý člověk nutí
hrát hru, která Tvé krásné nitro drtí.

Chvíli se to dá, ale po nějakém čase uvnitř Tebe se ozývá hlas:
" Já dál už tohle hrát nechci... znovu, stále dokola a zas..."

Maska je těžká a stále je těžší ji nést,
chvílemi se zdá, že ta hra a role se už nedají snést.

Ztrácíš sám sebe a začneš se bát,
říkáš si: "Proč jen mě nutí všichni na to, co nejsem, si hrát..."

Omyl v tom maličký jest dozajista,
nikdo Tě nenutí, to Ty sám si hru utváříš, to jest Tvoje cesta.

Někdy z pohodlí, jindy zas ze strachu raději hraješ různé hry a role,
bláhově si myslíš, že budeš mít klid a obnoví se Tvé energetické zdroje.

Opak je pravdou, čím víc hraješ a v roli s maskou stojíš,
tím více ztrácíš sebe a vystoupit z toho se bojíš.

Buď sám sebou a sám sebe zažívej,
to je největší dar, co můžeš sobě i druhým dát, tak si ho užívej.

A pokud se zase stane, že v roli s maskou Tě nutí okolnosti stát,
uvědom si, kdo jsi a neboj se... sám sebe ukázat.


♥♥♥
Jana
 


Komentáře

1 Lída Lída | 11. září 2018 v 9:00 | Reagovat

Moc hezké, děkuji za milé povzbuzení.
Lída :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama