Březen 2011

Vyšší duchovní bytost .....

26. března 2011 v 18:49 | Jana
Vize při meditaci s novými tarotovými kartami ....


Reconnection: Návrat k léčivé energii

23. března 2011 v 17:44 | Dr. Eric Pearl |  Knížky, které mě zaujaly
Proč se prominentní lékaři na celém světě zajímají o neobyčejná uzdravení, o kterých hovoří pacienti doktora Erica Pearla? Co to znamená, když tito pacienti oznamují náhlé vyléčení takových nemocí, jako jsou rakovina, AIDS nebo mozková paralýza? A co to znamená, když tito lidé tvrdí, že najednou získali schopnost navázat spojení s léčivou energií? Možná byste se měli zamyslet nad vším, co jste dosud četli o konvenčních terapiích. Doktor Pearl v této knize popisuje, jak objevil své léčebné schopnosti a stal se nástrojem, jehož prostřednictvím je nový léčebný proces uváděn do světa. Tato kniha vám odhalí metody, které vám pomohou zvládnout tyto nové léčivé energie.


Pro všechny.....

19. března 2011 v 19:37 | Jana
Pro všechny .... najděte lásku sami k sobě... je moc důležitá :-)


"Čakroobrázek" - ukázka s malým popisem...

17. března 2011 v 19:50 | Jana |  "Čakroobrázky"

Ukázka "Čakroobrázku" s malým popisem.

1. čakra kořenová a 2. čakra sakrální... jsou velmi oslabené, chybí "uzemnění", obavy a strachy z nenaplnění fyzických potřeb, problémy ve vztazích, potlačená sexualita...
3. čakra solární... strachy, neláska sama k sobě, stresy = zažívací potíže...
4. čakra srdeční... velká bolest, smutek, obavy z dávání lásky a jejího přijímání, vztahy založené na závislosti... zasahuje a ovlivňuje celé prožívání a všechna energetická centra...
5. čakra krční... je zvětšená, komunikace je velká, ale spíše je užívána k zakrytí nejistot, strachu, jsou na ní bloky z potlačeného mluvení o opravdovém prožívání...
6. čakra třetího oka a 7. čakra korunní... dobrá intuice, ale většinou není užívána, strach, odpojení od zdroje energie...

Třetí oko

13. března 2011 v 17:38 | Dr. T. Lobsang Rampa |  Knížky, které mě zaujaly
V této knize autor zevrubně popisuje život v Tibetu, některé místní nauky a autorovy zážitky z dětství až do doby, kdy v 18 letech, po nejvyšším zasvěcení, opustil Tibet. Zajímavě je v této knize popsána operace, která posílila Rampovy jasnovidné schopnosti.

Život Dr. T. Lobsanga Rampy

Dr. T. Lobsang Rampa se podle svých tvrzení narodil ve Lhase, hlavním městě Tibetu, roku 1909. Pocházel prý z velmi významné rodiny. Jeho rodiče totiž měli velký vliv na správu země, protože pocházeli z urozeného rodu a patřili k vysoké společenské třídě. Lobsang Rampa byl vychováván velmi přísně, neboť se mělo za to, že právě tak se stane způsobilým, aby mohl úspěšně zaujmout své místo ve společnosti. Urozenosti ani bohatství své rodiny si však Lobsang dlouho neužil.

Když se blížily Lobsangovy sedmé narozeniny, byli podle starého tibetského zvyku pozváni tibetští církevní hvězdopravci - jejich úkolem bylo zjistit, jakou životní dráhu má malý Lobsang nastoupit. Hvězdopravci mu předpověděli důležité životní poslání šířit tibetskou moudrost na Západ.

Podle předpovědi se Lobsangovi po mnoha nesnázích a utrpeních toto poslání podaří splnit. V sedmi letech tedy Lobsang Rampa vstoupil do lámaserie v Čokpori a osaměle si razil cestu životem. Lobsang v čokporské lámaserii prošel všemi stupni výcviku - od úplného začátečníka až k hodnostem lámy a opata.
Když byl Lobsang Rampa ještě docela malý chlapec, prodělal zvláštní operaci zvanou "otevření třetího oka".

Během ní mu byl doprostřed čela u kořene nosu vyvrtán otvor a do něho vsazena tříska z tvrdého dřeva napuštěného zvláštním bylinným roztokem, aby se navodila stimulace určité části mozku, přesněji epifýzy (šišinky). U nižších obratlovců se epifýza podílí na vnímání světla, ale u člověka není zatím její funkce úplně objasněna.

Po dvou až třech týdnech strávených v izolaci v naprosté tmě je tříska z čela vyjmuta. Touto zajímavou operací mají být prý posíleny jasnovidecké schopnosti. Lobsang Rampa, jak sám tvrdí, se zřetelně jasnovidný už narodil, ale po této operaci se jeho schopnosti staly skutečně mimořádnými. Dokázal vidět lidi obklopené aurou, jako by byli zahaleni do plamenů proudících barev. Z těchto aur lidí se postupně naučil číst jejich myšlenky, co je bolí, v co doufají i čeho se bojí.

Roku 1927 byl zapsán jako student medicíny a chirurgie v čínském městě Čchung - čchingu. V té době bylo Lobsangovi 18 let. V Číně se poprvé seznámil s věcmi, které jsou pro západního člověka zcela běžné a všední. Například poprvé uviděl jízdní kolo, automobil nebo letadlo. Létání ho natolik zaujalo, že po úspěšném vystudování Lékařské fakulty v Čchung - čchingu se stal lékařem-letcem.

V době invaze Japonců do Číny (po roztržce 7. července 1937) Lobsang Rampa létal za zraněnými i do vzdálenějších oblastí. Při jednom z takových letů bylo jeho letadlo Japonci sestřeleno a on se stal válečným zajatcem. Ze zajateckého tábora se mu podařilo uprchnout až 6. srpna 1945 v době zmatků po svržení atomové bomby na Hirošimu.

S podlomeným zdravím se Lobsang Rampa vydal přes Rusko do Evropy, protože do okupovaného Tibetu se už vrátit nemohl. Nakonec se dostal až do Evropy. V přestrojení a bez jakýchkoli dokladů se mu podařilo překročit území tehdejšího Československa a dostal se do Německa. Tam se živil jako řidič nákladního automobilu. Později odjel jako topič ve strojovně nákladní lodi do USA.

Zůstal v New Yorku a snažil se tam plnit své poslání výzkumem lidské aury. I nadále byl v neustálém telepatickém spojení s Tibetem, odkud prý dostával instrukce. Při astrálních cestách se taky několikrát setkal se svým milovaným duchovním vůdcem a učitelem lámou Mingjurem Tundrupem a dalšími významnými osobnostmi tehdejšího Tibetu.

Protože tělo Lobsanga Rampy bylo v té době kvůli mučení v japonském zajateckém táboře pro život už téměř nepoužitelné, tibetští lámové pomocí telepatie a astrálního cestování hledali pro Lobsanga nové fyzické tělo, aby mohl dokončit své životní poslání a přiblížit tibetskou moudrost a poznání světu. Nakonec objevili klempíře Cyrila Henriho Hoskinse z Walesu. Ten prý neměl chuť žít a tak se snažil skoncovat se životem. Dne 13. června 1949 se Hoskins vrhl ze stromu, jeho duše opustila tělo a do něho se "nastěhovala" duše lámy dr. T. Lobsanga Rampy. Obyčejný klempíř Cyril Henri Hoskins, který nikdy ani nenavštívil Tibet, se tak později stal oním slavným, ale i odsuzovaným spisovatelem dr. T. Lobsangem Rampou. S novým tělem klempíře Hoskinse pak Lobsang Rampa žil v Anglii a psal knihy o Tibetu, buddhismu, o životě v tibetských klášterech a lámaseriích a především o vědění, které učili už pradávní předkové a které je zapsáno v egyptských pyramidách, ve vysokých chrámech And i v největší pokladnici okultního vědění světa - v tibetských výšinách…

Veřejnost se o takzvaném dr. T. Lobsangu Rampovi poprvé dověděla v roce 1956, kdy v anglickém vydavatelství Secker & Warburg v Great Russell Street v Londýně vydal svou první knihu pod názvem "Třetí oko".

Na sklonku svého života musel dr. T. Lobsang Rampa odjet, údajně ze zdravotních důvodů, do Irska a později do Kanady. V kanadské Calgary také v roce 1981 zemřel.

Léčivá síla intuice - Objevte a rozvíjejte svého vnitřního léčitele

12. března 2011 v 7:00 | Kurt Tepperwein |  Knížky, které mě zaujaly

PROBUĎTE SVOU INTUICI A OBJEVTE V SOBĚ LÉČIVÉ SÍLY - Pro naše fyzické, emocionální a duševní zdraví je důležité najít v sobě cestu k léčení. Léčivá síla v nás ví, co nám dělá dobře, jen jsme v naší překotné době ztratili k tomuto vědění kontakt. S pomocí četných cvičení nám autor radí, jak vejít do kontaktu se svou intuicí, aktivovat v sobě léčivé síly, a tím na všech úrovních pozitivně působit na své zdraví.

Žijeme tady a teď - Jak se zbavit duševního balastu

11. března 2011 v 17:18 | Kurt Tepperwein |  Knížky, které mě zaujaly

Vědomě prožívat přítomný okamžik!!!
Osvobození - to je klíč k šťastnému žití v přítomnosti. Tak jako své tělo pravidelně zbavujeme nečistot, abychom byli čilí a zdraví, tak se musíme mentálně i emocionálně očistit od škodlivých myšlenek a mylných přesvědčení.
Autor vám poradí, jak zbavit duši nežádoucího balastu, uvolnit netušené energie a vytvořit nový prostor pro vzrušující, nové objevy. S pomocí mnoha osvědčených praktických metod se vám jistě podaří zbavit se starých přesvědčení a návyků a začnete vést opravdový život "tady a teď".

Kurt Topperwein se narodil v roce 1932 v Lobensteinu a působí jako léčitel a terapeut.

Ukázka z knihy:

.......Snaha o změnu ostatních
Proč by se měl ten druhý změnit? Toto přání samozřejmě vychází z vlastního pohodlí! Dub by například nikdy nenapadlo říci jedli, aby si nechala narůst dubové listí. Ale přesně to my děláme. Chceme toho druhého ohnout "do správného tvaru", aby se nám lépe hodil do krámu a abychom s ním měli méně težkostí. Přitom mu připisujeme naše vlastní neurózy. Často zdánlivé zlozvyky toho druhého jen vyjadřují naše vlastní potlačení stinné stránky.
Když například potlačujeme ostýchavost, tím, že se pokud možno tlačíme do popředí, může se stát, že se budeme stydět za našeho partnera, který nenápadně postává stranou, když ho chceme někomu s hrdostí představit. Namísto abychom sami zkoumali, co nám partner svým chováním zobrazuje, kritizujeme ho.........

Rozhodnutí

6. března 2011 v 16:55 | Jana |  K zamyšlení :-)
Již delší dobu jsem chtěla napsat pokračování k článku "Zrcadlo, zrcadlo, ukaž mi, kdo jsem já..." Ten článek měl být o tom, že nejen ostatní kolem nás, ale i celý svět nám nastavuje zrcadlo našeho prožívání a myšlení... O tom, proč se nám v životě děje to, co se nám děje. O tom, jak "obyčejná" myšlenka nás dovede k tomu, kam ji vyšleme, a že tvůrcem scénáře našich životů jsme my sami. Byl by to určitě zajímavý a dobrý článek, který by mohl spoustě lidí ukázat smysl toho všeho, pochopit souvislosti okolností, které se nám dějí. Ale místo odborného článku, čerpaného z literatury, bych vám chtěla napsat něco málo z mého pochopení celé této teorie zrcadel, protože jsem měla právě tu úžasnou možnost to celé poznat.

Na tento svět jsme přišli s nějakým posláním, které máme naplnit a každý z nás sem přišel i s tím, jakou cestou půjde. Každý z nás má již dané, co si musí prožít, aby se jeho duše mohla posunout na duchovní úrovni o další stupínek výš. Tyto zkoušky bývají různě obtížné, čím je duše již duchovně výš, tím to bývá obvykle těžší. Tyto naše nádherné a čisté duše byly dány do stejně krásných fyzických těl, aby se mohly učit a naplnit svá poslání. Ne vždy se k nim oběma chováme dobře :-( Platí pravidlo, jak se chováme sami k sobě uvnitř, to se projevuje a vyzařujeme i na venek. Z čehož pak plynou i různá onemocnění a jiné změny na fyzické úrovni.

Jednou z velkých pomůcek, abychom nalezli ten správný směr, jsou právě ta zrcadla. Ať už jsou to lidé kolem nebo právě ty opakující se situace, které nás mají upozornit, že se něco děje. Ať v dobrém nebo zlém. Jsou tu pro nás.

V poslední době jsem přišla do kontaktu s několika lidmi, kterým jsem nějakým způsobem radila za pomoci andílků a víleček a nebo jen vyslechla jejich příběh. Veškeré informace, které těmto lidem byly sděleny, jsem předala, ale nevnímala jsem, že ty odpovědi jsou vlastně i pro mě. Že právě oni my byli posláni do cesty se svými příběhy a situacemi, abych si právě já něco uvědomila. Musím se usmát, i když to není příliš radostné zjištění, že ty "chuděry" mi sloužily jako mé vlastní zrcadlo a kam až to u nich muselo zajít, abych já sama přestala být slepá a uviděla, co se mi ti "nahoře" tím vším snaží říct...

A to, co se mi snažili říct, bylo právě to, že vše, co se nám děje nebo prožíváme, je vždy jen a jen naše ROZHODNUTÍ. Ať už je to nespokojenost s naším partnerem, naším životem, zaměstnáním, vzhledem nebo ať je to strach z čehokoliv, smutek ze ztráty, jakákoliv obava o něco nebo o někoho... Vždy to je jen a jen naše rozhodnutí, že to takhle chceme žít. Protože kdybychom to nechtěli, rozhodneme se to změnit. Nejde z našich depresí, frustrací, neúspěchů nebo zklamáních a obav obviňovat kohokoliv jiného... jsme to jen a jen zase my, kdo dovolí, aby to tak bylo. My sami jsme se rozhodli, že se budeme trápit, že budeme naštvaní, nespokojení nebo depresivní... Vždy stojíme na rozcestí a máme volbu a můžeme se rozhodnout, kterou cestou se dáme. Je úplně jedno, která to bude, všechny nám něco přinesou, jen některé mohou být pro nás daleko jednodušší. V případě, že se ROZHODNEME setrvávat v té cestě, kterou právě jdeme, ale je to právě ta, která nám nevyhovuje... tak to pak ale přijměte za své rozhodnutí a přijměte to se vším všudy... pak už se nemusíte rozčilovat, trápit nebo cokoliv jiného... protože jste se tak sami pro to rozhodli.

Je velmi důležité, jestliže chceme něco změnit, tak mít nejen záměr a představu, jak to chceme, ale také se nesmíme zapomenout rozhodnout, že to tak uděláme. A když už se rozhodneme... tak už se zpátky není třeba dívat, není třeba hodnotit, zda je to dobře nebo ne... je to naše rozhodnutí a nikdo jiný za něj není zodpovědný, jen my sami sobě. A proč bychom se odsuzovali nebo dokonce trestali za něco, pro co jsme se dobrovolně rozhodli...

A nezapomínejte, že na to vše nejste sami....







Odpověď pro Lenku - komunikace s anděly...

4. března 2011 v 20:39 | Jarunka |  Dotazy - odpovědi
Mám i knížku o komunikaci s Anděly, ale ani jsem ji nepřečetla a něco mi v tom stále brání. Je mi jasné, že to funguje, cítím, že bych určitě i mohla, ale NE!
Nechápu proč a co to je, ale něco ve mně to jako by odmítá... :-(
Nebo není ta správná doba?? Lenka, 46 let

Otázka zní, proč paní Lenka vnímá, že nemůže komunikovat s Anděly nebo i jinými bytostmi tam nahoře...
"Paní Lenka se komunikaci vnitřně brání, nedokáže se nahoru otevřít... zřejmě se ani podvědomě otevřít nechce... je to o psychice...
Má z komunikace strach. Strach, že o sobě zjistí něco, co nechce , ale nejen to....
je tam strach i z nich... z těch nahoře...
Jako by provedla kdysi (možná i v minulém životě) něco špatného... a byla za to "odměněna"... proto ten strach... strach, že už udělala něco, za co od nich "dostala přes prsty"... snad až příliš velký respekt z nich..."
Mohli by ti nahoře poradit... co pro to paní Lenka má udělat, aby se nebála?
"Oni jí jsou otevření... je to jen na ní, ať vnitřně odpustí sama sobě..."